Vávrov můj domov

Zdejší krajina mě uchvátila na první pohled. Zvlněný terén a zelené kopečky mi hodně připomínají můj rodný kraj v předhůří Beskyd. Nehledali jsme anonymní satelitní město, ale bydlení na vesnici v sousedství starousedlíků. Na Vávrově jsme takové místo před 12-ti lety našli. Postupně se Vávrov rozšiřoval, přibyly nové domy a desítky nových obyvatel. Ruku v ruce s novou zástavbou se objevují i nové potřeby zdejších obyvatel.

Autobusové spojení je zde dostačující, vlaková stanice je v dochozí vzdálenosti, ale bohužel se přístup k veřejné dopravě se vzrůstajícím provozem na hlavní silnici, nevhodnou výstavbou a nedostatečnými bezpečnostními prvky stal pro pěší opravdu kritickým.

S bezpečným přecházením přes hlavní silnici úzce souvisí také možné budoucí využití obecního pozemku s parcelním číslem 900/2. Před 6-ti lety si vávrovští obyvatelé v rámci rekultivace obecního pozemku a zvelebení okolí na tomto pozemku vysázeli lípy. Určitě by stálo za to pozemek upravit dále a vybudovat z něj veřejný prostor vhodný k seznamování a scházení se dětí i dospělých. Lavičky, kamenné ohniště, malý altán, průlezka pro nejmenší či houpačka pro větší děti by pozemku jistě více slušely.

A proč jsem se rozhodla kandidovat do zastupitelstva, když je mi politika tak vzdálená? Právě proto, aby i odlehlejší části jako je Vávrov měly své zástupce. Potřebám zdejších obyvatel rozumí nejvíce ten, co zde i žije.

Autor: Andrea Polcarová